|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
S mnohaletým předstihem objednávala rodina služby šéfkuchařů s personálem z největších světových hotelů. Všichni se těšili na vyhlášené speciality z celého světa, které se v siločárách mnoha let a zemí setkaly v průsečíku zahrady, aby, ochutnány v podobě několika soust, opět nastoupily nejrůznější trasy po hotelích, jednotlivcích a také rodinách...
Jako červená nit se všude vinula myšlenka soudržnosti, pospolitosti, poznávání, tolerance, ať to bylo při přednesu z děl světoznámých básníků a spisovatelů, žijících či nežijících, produkce zpěváků a hudebníků, vystoupení moderátorů s pestrostí programů a také nastínění tezí dlouholetých výzkumů samotnými vědci.
Oslavy se konaly ve stejném duchu první jarní, první podzimní a první zimní den. Ani jeden z členů nepřipouštěl jiné roční období než léto a oslavy na jeho počest. K tomu účelu byla ve stejném duchu postavena navlas stejná zimní zahrada. Dokonalé vyhřívání a větrání, společně s dalšími technickými zázraky, měly takové účinky, že si jednotliví členové v nejmenším neuvědomovali změnu.
Oslavy se mnohokrát opakovaly, nikdo si neuvědomoval jejich prapůvod, všichni si při nich se štěstím v očích, pohybech, gestech, duši uvědomovali to věčné, krásné, a zároveň se jim vkrádal do duše stín pochybností. Bude toto věčné léto, i další, další, další,..., stále věčnými?
|
|
|
